KÁZNICE NA CEJLU – BRNO

Brněnský Cejl – Toto místo, překypuje temnou historií a utrpením, které zde prožívali lidé v průběhu dějin. Je to zřejmé i na budovách, jejichž vzhled v nás vzbuzuje stopy hrůzy a tragédie. V minulosti totiž sloužili jako ženská věznice gestapa a nacházela se zde i šibenice. Tyto události jsou zaznamenány v pamětech a historických zaznámech, které nám připomínají temné chvíle této doby.   

V průběhu historie, od dob rakousko-uherské monarchie po období komunismu, sloužily budovy na Cejlu různým účelům. Dvorským dekretem z roku 1770 bylo rozhodnuto o výstavbě společné moravsko-slezské trestnice, která se stala důležitým místem pro trestní výkon a soudní procesy. První části této trestnice byly dokončeny v průběhu let a postupně sloužily k různým účelům, včetně útočiště pro sirotky, dočasné věznice pro lehčí provinilce, až po soudní jednání. 

Nicméně, temná kapitola historie začala být psána během druhé světové války i po ní. Budovy na Cejlu se staly místem hrůzy, když zde gestapo zřídilo ženskou věznici. Právě zde byly drženy ženy, které se dostaly do konfliktu s nacistickým režimem, jejichž osudy často skončily transportem do koncentračních táborů. Popravy prováděné gestapem byly brutální a nelidské. Historik Pavel Paleček popisuje tyto události takto: „Popravy probíhaly pověšením oběti na smyčku za krk a následným udušením, které trvalo od 15 až do 20 minut, teprve pak mohl lékař konstatovat smrt.“ 

I po skončení války a nástupu komunistického režimu zůstalo místo na Cejlu symbolem hrůzy. Šibenice zde patřila k nejobávanějším místům v Československu. Oběti umíraly trýznivou a pomalou smrtí jelikož komunisté neuměli či nechtěli obětem zlomit vaz“. Tragédie tohoto místa byla donedávna ukryta. Až v roce 2017 se podařilo určit místo, kde se popraviště přesně nacházelo, což přináší nový pohled na historii tohoto místa. 

Pamětnice, které prošly věznicí na Cejlu, svědčí o hrůzách, které zde zažily. Historici tvrdí že tato část brněnské historie by neměla být zapomenuta.  Lidé spíše znají Kaunicovy koleje, což byla mužská věznice gestapa. Ale málokdo už ví, že zde na Cejlu byla právě ženská věznice. Hrůzu nahání vzkazy vyryté do zdí a dveří cel smrti a také plechové destičky na dřevěné podlaze v kapli, kam se museli vězenkyně u každé mše povinně postavit.  

Dnes jsou budovy káznice v majetku města Brna a připomínají nám nejen temnou minulost, ale také důležitost udržování paměti a respektování obětí, které zde ztratily své životy. Jejich příběhy nám budou už napořád připomínat hrůznou minulost, kterou naše dejiny napsaly.  

Zahranou skončilo, a proto Vám Madzone přináší novou sérii, která se poučila z předešlých chyb a upravila si koncept celého průběhu večera.  

Užijte si první díl série Spolu v Temnotě